„Já jsem tomu svýmu chlapovi tolikrát říkala, aby za vámi zašel!!!“

„Já  vím, že  mu  určitě  pomůžete.  Ale to on né. Prý si to musí vyřešit sám.“

Tuto větu jsem slyšela už mockrát. A když se zkusím vžít do pozice manžela, tak se ve mně začíná objevovat opozice a rozumím tomu, když už domluvenou schůzku muž následně zruší. Samozřejmě jsou ženy, které jednoduše doporučí a bez jakéhokoliv tlaku. Pak je vše OK a žádné rušení schůzek se nekoná.

S rušením schůzek se mnoho nesetkávám, ale děje se to. Někdy jsou důvody zcela objektivní, např. nepojízdné auto, nemoc, zapomenutá vánoční besídka nejmladšího potomka. Tady není co řešit.

Jindy stojí za neuskutečněnou schůzkou důvody skrytější:

• jak jsem vám zavolala, tak se mi hned ulevilo

Většina z nás má tendenci řešit si své záležitosti sami, prodiskutovat s kamarádkou, najít řešení na internetu a podobně. Obrátit se na terapeutaje pro řadu z nás docela velký krok a děláme to až tehdy, kdy je nám v naší situaci už opravdu nedobře. V okamžiku, kdy zvedneme telefon a objednáme se, dochází k úlevě, která podle mého mínění má co dočinění s rozhodnutím svou záležitost řešit. Možná právě toto rozhodnutí využít služeb terapeuta je to nejnáročnější. Když tento krok uděláme, dochází automaticky k úlevě. Někteří lidé pak schůzku zruší. Obvykle se s těmito klienty setkám po několika týdnech až měsících, kdy už pochopili, že jediné, co se změnilo, byl jejich ostych, ale původní problém přetrvává dál.

• Rozhodl jsem se jinak – poprvé

Asi to znáte ze svého okolí. Jsou lidé, kteří napovídají kupu řečí o tom, co by chtěli. Vy přitom dobře víte, že jsou to jen řeči a že ve skutečnosti pro splnění přání nic neudělají nebo začnou a první překážce se vzdají. Náš mozek je obdivuhodný a si dokáže vytvořit spoustu důvodů, které nedovolí zrealizovat jakoukoli změnu. Dokonce může jít i změnu velmi vytouženou. Ne vždy to vypadá jako u typu lidí, o kterých jsem se před momentem zmínila. Naopak často je působení blokujících energií na první pohled nerozeznatelné. Nejčastěji to bývá vnitřní přesvědčení, že si změnu nezasloužíme, že na ní nemáme sílu, že není možná atd.

Před časem se do poradny objednal mladý muž s tím, že si své záležitosti (rozchod s partnerkou) chtěl řešit co nejdříve řešit. Po telefonu působil velmi dobře. Vypadalo to, že má jasný cíl. Docela naléhal na co nejbližší termín. Přede mnou oslovil jinou terapeutku – svojí známou, která používá stejné metody jako já. Ztroskotali hned na začátku. Prý se jí nedokázal otevřít, protože se víc znají. Dopoledne před schůzkou ale zavolal, že setkání ruší. Uvedl několik důvodů z mého hlediska nepodstatných, ale rozhodným se stal názor kamaráda psychologa, který mu v dané chvíli doporučil záležitostí se nezabývat a ve stavu nouze chvíli brát lexaurin. Zvolil tuto možnost, přestože když se objednával, tak byl jednoznačně proti. Ještě chvíli mi vyprávěl o krátké zkušenosti s metodou AFT u mé kolegyně. Mimo jiné se zmínil, že především jako narazili na přesvědčení, že není bezpečné jeho téma prozkoumávat. A byla jsem doma. Na vědomé úrovni o to hodně stál, ale na podvědomé úrovni se bál na svůj příběh s expřítelkyní podívat. Za takové situace se velice snadno a rád přiklonil k názoru kamaráda psychologa, nechal si předepsat lexaurin a naše setkání vzdal. V lepším přídě se bude trápit delší dobu. V tom horším, aby mohl ve svém žiovotě pokračovat dál, zatlačí všechny emoce co nejhlouběji.Ty sice nezmizí ze světa, ale nebudou vidět, svoji záškodnickou práci budou konat jinde a jinak, budou na ni mít dostatek času a prostoru. Jednou někde vybublají třeba v podobě nemoci.

• Rozhodl jsem se jinak – podruhé

„Už s tím konečně něco dělej, kolikrát jsem ti doporučovala, abys zašel za paní Studénkovou, ona ti pomůže!“ Tak tuto nebo podobnou větu jsem už párkrát slyšela citovat. A jsem moc potěšena, když k tomu slyším dodatek, že jsem ta slova měl poslechnout dřív. Někdy se ale klient-muž objedná jen proto, aby doma nemusel poslouchat komentáře své ženy. Obvykle takové domácí diskuse končí prohlášením: „No tak mě teda objednej.“ Pokud se setkáme, pak bývá trochu horší spolupráce. Je ještě pravděpodobnější, že klient, který si domluví schůzku jen na nátlak partnera, vůbec nepřijde. Nemá vnitřní motivaci, podlehl tlaku okolí.

Vzpomínám na jednoho klienta. Kus chlapa, zanechal ve mně velký dojem. Jeho žena u mě absolvovala několik terapií a stále ji nesmírně hlodalo, že na sobě pracuje jen ona. Jednou její muž ve slabé chvíli podlehl nátlaku. Zřejmě se rychle vzpamatoval, ale nechtěl jí zklamat. Tak přišel. Ve dveřích mi rovnou oznámil, že čas, který spolu strávíme, mi normálně zaplatí, ale že nechce žádnou terapii, že si spolu budeme normálně povídat. Zkusila jsem na něj všechny triky. Neúspěšně. Nedal se. Vždycky mě s úsměvem vrátil do prostoru, který hned na začátku vymezil. Vzpomínám na něj. Dnes to už umím pojmenovat: byl to muž ve zdravé silné mužské energii. Jeho manželka byla do jisté míry nedospělá holčička. Mezi nimi to dopadlo dobře. Jako v pohádce. Mám na mysli Pyšnou princeznu. Taky jí to zpočátku bolelo, když jí král Miroslav vymezoval hranice. Nakonec v nich byla šťastná.

Pokud vás tedy něco trápí a vy se nemůžete rozhodnout, jestli se obrátit na odborníka nebo ne, zvažte, jestli za vás nejedná nějaký malý záškodníček ve vašem mozku. Pokud ano, pak jeho uzdravení vždy je na prvním místě, protože je to vaše součást, která touží po přijetí. Teprve pak uděláme další krok. Ještě se k němu vrátíme v dalším článku. Říkám mu Hugo….a ani vevím proč.