Nejsem dobrá máma

Dnes mám pro vás jeden příběh, který začal v době prehistorické, tj. v době před AFT. Tehdy jsem nejčastěji ještě používala  kineziologii-One Brain. Nejde o metody, jen chci naznačit, že to je dost dávno.

Obrátila se na mě mladá maminka na mateřské dovolené. Jejím tématem byly na první pohled nevysvětlitelné stavy úzkosti.  Měla pohodové manželství, zdravou a úžasnou dceru, manžel je dobře zajišťoval finančně.

Kde tedy byl zdroj úzkosti?

Když vyprávěla o své dcerce, jen tak mimochodem utrousila, že asi není dobrá máma, ale že její  Anička je tak skvělá, že  to zvládá.

Zbystřila jsem pozornost a začala jsem se vyptávat: „Proč si myslíte, že nejste dobrá máma?“

„Já si s Aničkou neumím hrát. Mě to prostě nebaví – to skládání kostiček, hraní si s plyšákama, hrát si na psi nebo na kadeřnictví. V tomhle jsem jako moje máma. Na ní taky bylo vždycky vidět, že se musí přemáhat, aby si s námi hrála.“

„A jak to děláte, když vás začne nudit? Přemáháte se nebo  Aničku necháte, aby si hrála sama?“, zeptala jsem se.

Paní odpověděla s úplně jinou energií: „Většinou to vzdám a jdu dělat, co je potřeba.  Ale Anička si sama moc nehraje. Vždycky mi  jde  pomáhat. Pořídili jsme ji třeba dětský vysavač nebo se mnou vaří – pochopitelně krájí  jen plastovým nožem,… Prostě všechno děláme spolu.“

V tuto chvíli jsem ji jen upozornila na to, s jak úžasná je ta energie, se kterou mi to vypráví.  Své Aničce se věnovala  celé dny. Možná dokonce víc než jiné maminky. A přesto měla pocit, že se jí nevěnuje dost jen z toho důvodu, že v jejím mozku bylo zakódováno:

Věnovat se dítěti = hrát si s ním jeho dětské hry!

Toto uvědomění byl zlom v odblokování, to jsme už rychle dokončily.  A později se ukázalo, že bylo zlomovým i v životě. Tuto ženu jsem pak sledovala spíš z povzdálí, když po mateřské dovolené znovu začala pracovat.

Uteklo dost let a zavolala mi znovu. Tentokrát objednala svou Aničku. Ta už nastoupila na střední školu a dostala se do stavu určité nepohody. Nepohoda je to správné slovo.  V podstatě neměla žádné problémy, ale necítila se na nové škole dobře, i když nevěděla proč.

Tuto situaci jsme už řešily pomocí AFT 2, kterou jsem se mezi tím nastudovala a zdárně ukončila. Ale ani v tomto momentu metoda není to důležité pro to, co vám chci sdělit.  Hledaly jsme klíčový okamžik, kdy se Anička napojila na některé aspekty hladin vědomí, které souvisely s jejím problémem: s adaptaci na střední školu. Ukázalo se, že klíčová byla doba, kdy její maminka prožívala úzkosti spojené s přesvědčením, že není dobrá máma.

Anička tuto nervozitu vnímala a protože náš mozek funguje  tak, že má rád vysvětlení, tak zprávu dekódoval po svém a začal našeptávat:

„Ty seš špatná! Když to s tebou nebaví mámu, tak to si  s tebou nebude to s tebou bavit i děti, nebudou si s tebou hrát! Musíš se jim co nejvíc přizpůsobit a vždycky se podřídit, aby tě měli rádi. Ty seš ta špatná!“

Uvolnili jsme to!!! A ani jsme nepotřebovaly mnoho času.

Teď už Anička i její exnašeptavač kdesi uvnitř mozku vědí

• že je skvělá právě taková jaká je
• že nemůže za to, když dospělí pochybují sami o sobě
• že má právo zůstat sama sebou

Buďte jako současná Anička! A pokud ještě nejste, tak najděte odhodlání  k prvnímu kroku ke změně a vytrvalost k její uskutečnění.

Jsem vám k dispozici osobně i on-line.

Stačí si domluvit termín na tel: 776 197 526