Bylo deštivé jarní odpoledne tak chladné, že bylo třeba zapnout elektrický přímotop. O to víc se v místnosti rozvoněl aromaolej nakapaný na keramické sluníčko. Kapky deště prudce dopadaly na okení parapet. Uvnitř bylo příjemno a útulno.
Ti dva seděli proti mě. Malý a Velký. Osmiletý syn a tatínek. Hleděly na mě dva páry naprosto stejných očí. Sehraná dvojka. Oba velcí sympaťáci.
Toho malého trápilo zadrhávání v řeči. Nepříliš silné, ale postačující na to, aby si ho spolužáci dobírali, častovali ho nepříjemnými poznámkami a aby se cítil blbě hlavně při zkoušení či podobných situacích, kdy na něj byla soustředěna pozornost.
Začala jsem standardním postupem – v receptáři AFT jsem si ověřila, jaké emoce stojí za zadrháváním a našla odpovídající postup na stimulaci meridiánových bodů. Ten jsem celý aplikovala. Jak se dalo očekávat, tato jediná aplikace nepřinesla výrazně viditelný – vlastně slyšitelný – výsledek. Bylo jasné, že je třeba jít hlouběji za emocionálními příčinami. V případě koktání a zadrhávání v řeči je to smutek,lítost a strach. Bylo třeba najít jejich konkretní podobu a uvolnit napojení na emoce v okamžiku, kdy se vytvořilo.
Pátrací akci jsme začali v přítomnosti: nejdříve jsme uvolnily opozici a vzdor, které nám bránily celou situaci prozkoumat. Pod nimi se objevily pocity viny. Krok za krokem jsme je uvolňovali pomocí akutónových nahrávek z pokročilého stupně AFT. Malý klient se začal cítit lépe. Jeho slovy: je mi už trochu dobře a současně taky ne. Na svých osm let velmi pěkně popisoval, jak proces prožíval. „Trochu dobře a současně taky ne“ byl moment, kdy jsme se už mohli podívat přímo ke zdroji problémů do minulosti. Svalovým testem jsem určila odpovídající rok a měsíc. V okamžiku tatínek odsunul židli tak, aby se dostal mimo zorné pole synka, a úplně se schoulil do sebe. Zvláštní reakce. Chvíli seděl a pak jen suše konstatoval: „Našla jste to naprosto přesně.“ a stručně nastínil, co se v té době odehrávalo mezi ním a jeho manželkou.
Hned dalším svalovým testem jsme odhalili konkrétní podobu smutku, která způsobovala zadrhávání syna. Víte, jaká byla jeho podoba v tomto případě? Pocit stesku za tím, že to nejlepší je už pryč, že už nic nebude takové, jak bývalo…
Pak už jen stačilo pustit odpovídající skladbu a vše se velice rychle upravilo. Skladba ještě ani nedozněla a Malý Muž se začal zajímat o keramické andílky, kameny, reklamní propisku v podobě páteře…
Děti jsou velkými barometry situace v rodině. Jsou nejzranitelnější a první ukazují, že v jejich okolí něco neladí. Malý kluk v tomto případě svým rodičům přinášel poselství o tom, že svůj problém ve vztahu vyřešili jen částečně a zbývající část se rozhodli nevidět.
A tak jen doufám, že se zase stane tolikrát zažité: objednají se rodiče, kteří pochopili, že musí začít u sebe, aby jim jejich děti nemuseli zrcadlit před světem i před sebou pečlivě schovávané kostlivce ve skříni.