Malí prokrastinátoři

Je jim tak 8–9 let, jiní jsou v pubertě, další už skoro plnoletí a je s nimi docela rozumná řeč. A přesto mají něco společného – odmítají se učit. Někdy v tom je aktivní odpor a malý – no spíš mladý – prokrastinátor je mistrem ve vynalézání důvodů, jak přípravu do školy oddálit, jak se jí vyhnout. Někdy je pasivní. Prosedí i hodiny nad knihou a přitom ve skutečnosti přečte třeba jen půl stránky. Znáte to?

A jak to řešíte?

Podplácíte? 

Když si teď rychle napíšeš domácí úkol, tak ti udělám něco dobrýho, dostaneš čokoládu, dovolím ti podívat se na…

Vysvětlujete?

Když to teď rychle uděláš, tak budeš mít pokoj a budeš mít čas na to, aby sis chvíli zahrál tu svoji hru. Nebudeš muset myslet na to, že se máš ještě učit zeměpis.

Vydíráte tak trochu?

Podívej já jsem tak utahaná, potřebuju toho ještě dost udělat a ty mě takhle trápíš. Mně  taky nebaví pořád tě hlídat, jestli máš svoje věci v pořádku. Až ty budeš něco potřebovat, tak mně se taky nebude chtít.

Vyhrožujete?

Budeš tady sedět tak dlouho, dokud to nenapíšeš! I kdyby to mělo být do půlnoci!

Funguje vám to?

Funguje vám to dobře?

Jaké by to bylo na jeho místě

Představte si, že vás někdo celé roky den za dnem nutí dělat něco, co vás prostě nebaví nebo co vám nejde, že kdykoliv se může stát, že se ukáže, že něco neumíte, že jste pomalí, že se nedokážete soustředit, že rychle zapomínáte, že vám to logicky nemyslí, že jste zkrátka horší než starší brácha i ta šprtka od sousedů. Brrr.Humus!

Taky už rychle poznáte, že maminka ztrácí trpělivost, že je nervozní. Z toho je vám nepříjemně. Váš mozek má potřebu vysvětlit si, co prožívá. Je to jeho vlastnost. A protože  právě zažíváte reakci, kterou jste si vytvořili kolem 2-3 let, kdy jste vnímali rodiče téměř jako polobohy, tak oni nemohou být špatní nebo chybující. Jedniné logické vysvětlení, které z toho vyplyne, je to, že se táta nebo máma zlobí kvůli vám, protože  jste totální blbci. To je nebezpečné: když se zlobí, znamená to, že můžete ztratit jejich přízeň, lásku, ochranu!

Mozek spouští alarm! Vyhlašuje stav nebezpečí. Je třeba zabránit situaci, kdy by se mohlo ukázat, že jste nedokonalí, vadní, hloupí,.. Veškeré síly se spotřebují na obranu. Už nezbyde ani troška energie na to, abyste si vzpomněli, čemu se rovná to zatracené aplusbétocelévzávorcenadruhou nebo vyjmenovaná slova po b.

Poslední tři odstavce puberťák shrne do věty: „Mně se nechce. Za chvíli!“ a mladší dítě vám na otázku kolik je 8 +3 klině odpoví: „Jé, za oknem je vrabec! A tímhle na stromě byla…!“

Moje dítě říká něco jiného

„Já nevím. Moje děti když nechtějí doma psát diktáty, tak mi říkají, že mají nechuť k práci proto, že jim to nejde, a učitelka na ně bude řvát.“ napsala mi paní na facebooku.

Ano, souhlasím. I to je s velkou pravděpodobností součástí celého tématu.

Tři odstavce jsem spotřebovala na to, abych popsala reakci, o které jsem se nakonec vyjádřila, že puberťák jí shrne do jedné věty. Prožije ji jako nepříjemný pocit, nechuť, naštvání. A jak jsem se již zmínila, tak lidský mozek má potřebu si věci vysvětlovat. Takže si najde vícero důvodů. A důvody to jsou docela jasné a konkrétní. U někoho vztek a odmítání na učitele nebo předmět, u jiného obavy.

Je pro nás přijatelnější být naštvaný na učitele nebo předmět, než si připustit vlastní neschopnost a strach ze ztráty lásky rodičů, když naše nedostatky odhalí.

Při práci s dětmi a mladými, kteří se perou s nechutí a vnitřím odmítáním učit se, začínám právě od vztahu k učitelům a předmětům. A téměř vždy se odhalí to podstatné téma – strach ze ztráty lásky rodičů. Jen poměr a intenzita jsou namixovány různě.

První pomoc

• udělejte domácí přípravu pro dítě co nejzajímavější. Do vymýšlení způsobů ho zapojte a experimentujte. Kromě zážitku otupíte nebo spíš obejdete podvědomý vzdor
• využijte techniku kouzelných vět. Jak je používat najdete v článku >>>10 kouzelných vět pro spokojené děti<<< 

          Může to například být: 

           –  „Můžeš dělat chyby!“ 

           –  „Když se něco učíš, tak je normální, že děláš chyby!“

Řešení „z gruntu“

• dát do pořádku veškerý vzdor aktivní i pasivní namířený vůči učitelům, učení, autoritám, povinnostem, rodičům,…
• dát do pořádku obavy, pocity viny, nedostatečnosti, které se pod nimi skrývají

• ověřit, zda se situací nesouvisí některá z poruch učení, která nemusela být diagnostikována
• dát do pořádku všechny karmické energie, které k situaci přispívají
• dejte do pořádku svoje veškeré negativní emoce ze situace. Jen tak můžete být dítěti podporou. Pokud se zlobíte, většinou to bývá vztek na sebe, že nedokážete pomoci tak dobře, jak byste chtěli

K řešení doporučuju A4M, AFT,…

Přečtěte si také

JAKÉ MÁTE ZKUŠENOSTI VY S ŘEŠENÍM OBDOBNÝCH SITUACÍ? PODĚLTE SE O NĚ S NÁMI V KOMENTÁŘÍCH DOLE POD ČLÁNKEM.

© Mgr.Jitka Studénková 

Děkuji, že ctíte autorská práva. Kopírovat můžete v plném znění, s aktivním odkazem na tyto stránky www.jitkastudenkova.cz  a včetně této poznámky.