Konspirační teorie o 11.září v českém školství

Tý brďo, asi se chystá atentát na ministerstvo školství nebo únos pana ministra za účelem donutit ho, aby zrušil školu!!! Taková nebo podobná myšlenka může prolétnout hlavou kdejakému školákovi po přečtení titulku článku. Ne, opravdu se nechystá žádný teroristický útok a ministra nám taky neseberou. Chystá se větší kalibr – jde o kobercový nálet na všechny žáky a studenty. Na kantory taky.

       Dobrá zpráva je, že to přežijí všichni. Dokonce někteří si ničeho ani nevšimnou.

      Asi pořád nevíte, o čem to vlastně píšu. Docela jednoduše o tom, co jsem pozorovala každý rok mé učitelské kariery. Děti po prázdninách přicházely do školy odpočaté, usměvavé a těšily se – pravda, některé jen na to, že se uvidí s kamarády. Během týdne se všechno rozběhlo a skoro se zdálo, že žádné prázdniny nebyly a pomalu a nenápadně se ve třídách začala objevovat prázdná místa. Padlí spolužáci si v posteli léčili své virózy a část postižených statečně posmrkávala v lavicích.

     Situace bývá výraznější u malých dětí. Leckdy se od maminek prvňáčků nebo dětí, které nastoupily do školky, můžeme doslechnout, že se u dítěte objevily respirační onemocnění, které před tím nemělo.

A že ta to může

–   nový kolektiv

–  ta nachlazená holčička z druhé lavice, kterou její maminka měla dávno nechat doma

–   chladná rána, ale ten náš puberťák musí jít v tom oblíbeným triku, protože odpoledne bude vedro a on se přeci nepovleče s bundou

A u těch malých ještě dodají, že se musí počkat:

–   až si jejich imunitní systém zvykne na nové prostředí

–   až si vytvoří protilátky

    Myslím, že je v tom něco jiného. Začátek školního roku pro každé dítě představuje změnu, hodně změn. I kdyby to bylo jenom to, že po dvou měsících volnosti je šoupnuto na část dne do lavice a musí se podřídit rytmu, který mu vnucuje rozvrh hodin. Už tento fakt představuje stresovou situaci.

(Teď přesně vím, o čem píšu: včera jsem byla na velice zajímavé akci, která ovšem trvala od desíti do sedmnácti hodin s hodinovou přestávkou na oběd – opět sezení – a dvěma cca kratšími přestávkami. Skvěle jsem se bavila, dozvěděla dost nového, ale moje tělo je dnes naprosto rozlámané a nedokážu si představit, že bych zase měla půl dne sedět podle toho, jak to naplánoval někdo druhý)

     Malé děti učíme relativní svobodě, ponoukáme je, aby na věci přicházely samy, aby svět poznávaly samy. Pochopitelně s naším laskavým dohledem zaručující jejich bezpečnost. Ze dne na den, když dospějí do určitého věku, se ocitnou v lavicích, je donutíme mlčet, poslouchat věrni tradici školství založeného na předpokladu, že každé dítě je neposedné a my musíme jeho životu dát řád.

   Tato situace se může projevit určitou agresivitou. Znáte přeci přísloví, že nejlepší obranou je útok. Jenže dospěláci jsou silnější, přitvrdí. Vnější agresivita, tj. projev nespokojenosti a potlačování vzteku může přejít v druhé fázi v agresivitu pasivní. Dochází ke změně v bytost víceméně lhostejnou.

      Nástup do školy je pro každé dítě určitou emocionální zátěži. Najednou se nachází v jiném prostředí, je na něj kladeno hodně nároků, musí se podřídit pevnému režimu, plnit podstatně víc povinností než tomu bylo doposud. Toto všechno oslabuje imunitní systém, který v místě, kde je přirozeně větší množství toxinů, snadno podlehne a objeví se fyzické problémy.  Nejčastěji respirační choroby.

11. září se kvapem blíží, ale kobercový nálet virů a bakterií na školáky je už v plném proudu. Do postele padnou jen ti nejoslabenější. Těm přeju příjemný odpočinek.