Co by měl každý vědět o hádkách mezi partnery

Hádají-li se naši rodiče nebo přátelé, obvykle si myslíme, že jejich vztah příliš nefunguje. Toto je tradiční pohled na hádky. Ideální a dobře fungující vztah si představujeme bez hádek. Ale není to ve skutečnosti trochu jinak? Nebo alespoň někdy jinak?

Kdy se vlastně lidé hádají?

Lidé se hádají, když spolu nesouhlasí, když každý chce něco jiného nebo když mají pocit, že ten druhý jim překazil dosažení něčeho příjemného.

Hádky jsou pouze jednou z reakcí na nesouhlas s partnerem a často bývají důkazem symetrie vztahu – tedy, že muž i žena jsou stejně důležití, že jejich názor má stejnou váhu. Ani jeden z partnerů není přirozeně submisivním.

Hádky jsou signálem,

• že chcete jeden druhého předělat v souladu s přesvědčením, že máte nárok na to, co chcete
• že máte strach, že ustupujete tomu druhému víc než on vám
• že ztratíte svoji pozici, svoji autoritu
• že máte strach, že se ponížíte, když se neprosadíte
• že tyto strachy jsou dokonce větší než vaše láska k tomu druhému.
• že setrvání v tomto stavu vaši lásku postupně nahlodává a může jí i zničit

Hádka jako styl života

Existují temperamentní vztahy, ve kterých si partneři hádky užívají a nedovedou si bez nich vztah představit. Milují přít se, argumentovat, nesouhlasit a pak trucovat a nakonec se usmiřovat. Vztah bez hádek by pro ně byl nudný a nezáživný. Pokud taková podoba vztahu vyhovuje oběma, není třeba cokoli měnit a dál si užívat života s hádáním a usmiřováním.

To co vyhovuje jednomu páru,se pro druhý pár může jevit nesnesitelné a nepřijatelné.

Není však možné jednoznačně říci, co je správné, který vztah je lepší ani jak má vypadat ideální soužití s partnerem. Co je v pořádku pro jeden pár, to se může zdát nesnesitelné pro pár druhý. Je však důležité, aby způsob existence ve vztahu vyhovoval oběma partnerům.

Zdravý vztah a občasná hádka

Občasné hádky „zdravému vztahu“, ve kterém se partneři skutečně milují, nemohou uškodit. Jsou často lepší, než zdánlivě poklidná domácnost, kdy nespokojení partneři marně čekají, že se ten druhý něčeho dovtípí. Obvykle se totiž nedovtípí a buď si myslí, že je vše v pořádku (a trpí jeden z partnerů) nebo zaujme stejnou strategii mlčení (a v nepříjemné atmosféře trpí oba.) Když problémy probereme, můžeme je řešit, když mlčíme, nikoliv. Je samozřejmě příjemnější, aby to probíhalo klidně. Někdy velmi obtížné a rozhovor se promění v hádku.

Co dělat, aby hádka nebyla destrukcí?

Co dělat, aby hádka pročistila atmosféru a přinesla usmíření? Hádejte se konstruktivně!

Metoda konstruktivní hádky pochází od manželského poradce G.Bacha. Umožňuje debatu mezi partnery začít, vést a ukončit. Řídí se těmito pravidly:

• K výměně názoru má mezi dojít po předběžné dohodě partnerů na správném místě (např. tak, aby debatující měli soukromí), v dohodnutém čase, nejlépe o samotě, je-li dost času a co nejdříve po kritické události.
• Je vhodné ventilovat pocity, které v nás partnerovo chování vzbudilo.
• Předmětem konstruktivní hádky musí být konkrétní pozorovatelné chování.
• Nesmí se zobecňovat.
• Nesmí se argumentovat míněním druhých lidí.
• Nesmí se útočit proti osobám nebo předmětům, které má partner rád, které nesouvisejí s předmětem debaty.
• Nesmí se vytahovat staré události.
• Nesmí se používat „úderů pod pás“, útoku na partnerova slabá místa (např. vzhled, minulé neúspěchy a podobně).
• Oba partneři by se měli zapojit časově zhruba stejně,tj. na jedné straně debatu odmítat a na straně druhé ji zbytečně prodlužovat neustálým opakováním argumentů.

Nakonec je třeba se zamyslet nad vlastním podílem na konfliktu, uznat své chyby a dohodnout se, co dělat, aby v budoucnu ke kritické události nedošlo.

Co když hádky ničí vztah?

Důležité je také pochopit, že samotná láska nestačí. Pokud se po každé hádce cítíte hůř nebo když dokonce ze strachu ustupujete, láska je narušována a nakonec jeden nebo druhý začne utíkat. To sice ještě nemusí vést k formálnímu rozchodu, ale skutečný vztah tím končí.

Když se oba vzdálí, hádky mohou přestat. Už není o co se hádat a každý si své potřeby zajistí sám. Jestli u toho jsou ještě i další ženy a muži, už ve skutečnosti není podstatné. Vzah se ze „spolu“ promění na „vedle sebe“. Je v podstatě mrtvý, i když žijete vedle sebe a bez vážných neshod.

Pokud něco nezměníte, láska umře!

Jak to tedy změnit a přestat se hádat?     

Jak jsem uvedla na začátku, hádky pramení z toho, že máme s partnerem opačné názory na nějakou, často velmi podstatnou, věc nebo že partner udělal něco, co my vnímáme jako křivdu.

Když se schyluje ke konfliktu, je dobré nahlédnou na situaci očima partnera:

• Proč má tento názor?
• Není možné jej pochopit? Jaké jsou jeho argumenty a jaké moje?
• Není možné najít střední cestu, která bude uspokojivá pro obě strany?
• Proč to udělal, to co udělal? Byl v tom záměr? Má smysl se na něj/ni hněvat za omyl?

Někdy se hádáme proto, že jeden nebo oba mají pocit, že ustoupit znamená nechat se ponížit. V tom případě je jediné řešení neuzdravení si strachu z ponížení. Když to uděláme, pak dokážeme rozlišit, jestli nás partner skutečně ponižuje (a je lepší ze vztahu odejít) nebo jestli jen spouští náš strach z ponížení, i když to nikdy nebylo jeho cílem (a pak díky uzdravení strachu z ponížení láska vzroste).

I pro další uvedené příčiny hádek (viz začátek článku) platí naprosto obecné pravidlo: nikdo nás nemůže a neumí vložit jakýkoliv pocit. Pokud zažíváme vztek, lítost, pocit křivdy nebo nároku, strach z ponížení jsou to naše pocity a my se o ně musíme postarat, uzdravit je. K tomu pomůže každá nepotlačující terapie.

Vyhněte se technikám a postupům, kde Vás toho negativního budou chtít zbavit.

Staňte se ženou, která se s důvěrou opře o svého muže, staňte se mužem, který se stará o bezpečí své ženy, který svou bojovnost přesunul mimo prostor rodiny. 

Pro osobní i on-line konzultaci volejte:  776 197 526