Jestli to není láska, tak co to je?

Být neustále spolu, být jako jedno tělo a jedna duše, společně se o všem rozhodovat, mít společné názory, koníčky i přátele.  Pro jednoho to jako pohádkový vztah, druhý se oklepe a naskočí mu husí kůže – to když někdy v životě okusil, jaká je to tíha pokud se vztah promění v citovou závislost, když se jeden druhému patologicky přizpůsobuje a ztrácí tak vlastní osobnost.

Příběh z praxe  

Alena prochází obdobím rozchodu se svým přítelem.  Dívám se na ní. Je to atraktivní a inteligentní žena, absolventka vysoké školy na začátku své kariery. Její tvář je teď prázdná stejně jako život. Je přesvědčena, že s odchodem přítele ztratila celý svůj život. Nemá partnera, protože ten odešel, nemá koníčky, protože vše dělali jen spolu, nemá své osobní přátele, protože tyto vazby se během tříletého partnerského vztahu nějak rozpadly. Trápí se, nevěří si, není schopna zajistit např. opravu auta. Svému bývalému příteli často volá nebo píše SMS a žádá ho o radu nebo pomoc, přestože on už má novou přítelkyni. A přiznává, že leckdy použije i manipulativní techniky, jen aby s ním mohla mluvit o chvíli déle nebo se dokonce setkat.

Evidentně prožívá těžkou krizi, pocity selhání, pocity viny,…

Odněkud se vynořila myšlenka, že část její osobnosti navzdory reálné situaci rozchod  ještě nepřijala, že ještě naplno neuvěřila.

Její vyprávění pokračuje slovy: „Bez něj nic neznamenám, sama jsem ztracená a taková neschopná. Nic bez něj nedokážu.“

V hlavě se mi rozblikala kontrolka signalizující, že by mohlo jít o citovou závislost na partnerovi.

Když to není láska, co to je?

Láska představuje pouto mezi partnery. Ale existence vazby ještě neznamená, že jde o lásku, že druhého milujeme. Místo lásky se může rozvinout vztah s celou škálou projevů počínající obavami ze ztráty partnera (tady ještě jde o lásku, i když je pošramocená) až po nezdravou závislost, jakou prožívá Alena.

Jak poznám, že nejde o lásku ale závislost?

Malé dítě nejdříve nerozeznává hranice mezi sebou a druhými osobami. Malé dítě je jedno velké narcistické Já. Postupně se učí rozeznávat rozdíl mezi sebou a druhými. Zpočátku mu to moc nejde a klidně slůvkem máma označí i její halenku nebo botu. Kolem druhého až třetího roku věku je pochopení hranic vlastní osobnosti velkým tématem, rodiče se často setkávají s razantním  „Ne!“ Nebo „Já sám!“. Z nejrůznějších důvodů se může stát, že celý tento proces je určitým způsobem porouchán, že i v dospělý člověk nezažívá emocionální oddělenost sebe sama od druhých. Současně projektuje svá přesvědčení do druhých lidí. To znamená, že když sám sebe vidí třeba jako bezcenného a neschopného,  je přesvědčený, že si o něm druzí myslí totéž.

„Závislí lidé mají hranice natolik nejasné, že se zdá,jako by je vůbec neměli.“

Závislí lidé mají hranice natolik nejasné, zdá se, jako by je vůbec neměli. Citově závislý člověk má jediný cíl – aby s ním byl jeho partner spokojený, protože největší hrozbou je rozchod. Citově závislý se až panicky obává, že ho partner opustí. Důsledkem toho je, že se partnerovi ve všem přizpůsobuje, aby mu co nejvíc vyhovoval, potlačuje svoje potřeby, svoje přání, svoje sny.

Citově závislý člověk

• neudělá bez partnera žádné rozhodnutí,
• Neustále myslí na svého přítele, na jeho osobnost, vzhled, problémy a zájmy
• nemá žádné vlastní zájmy,
• tráví veškerý čas se svým partnerem,
• neohlíží se na vlastní zájmy
• nemá žádné vlastní přátele nebo je postupně ztrácí kvůli fixaci na partnera,
• souhlasí se všemi názory svého partnera,
• Neohlíží se na vlastní zájmy
• chronicky trpí strachem z opuštění a rozchodem
• chová se jinak v blízkosti partnera a bez něj

Sklony k vytváření chorobně závislých vztahů vznikají v původní rodině

Co je však příčinou vzniku závislého vztahu? Je třeba hledat hodně hluboko v původní rodině. Z tohoto hlediska jsou důležitá právě ta období, kdy se dítě učí nalézat hranice mezi sebou a druhými. Jde jednak o takzvané období prvního vzdoru přibližně mezi 2-5 rokem. O tom jsem se už zmínila.

Druhým  ještě významnějším obdobím  je dospívání, kdy  dochází k odpoutávání od původní rodiny, k postupnému osamostatňování.  Právě v životní etapě dospívání se může začít masivněji vyvíjet sklon k vytváření chorobně závislých vztahů díky přístupu rodičů.

Rodiče mnohdy nedávají svým dcerám a synům při dospívání volnost: myslí za ně, jednají za ně, starají se, aby dětem bylo dobře, a nedopřejí jim vlastní odpovědnost. Dítě se pak nenaučí vyrovnávat s odpovědností za sebe, nezíská schopnost vědomě utvářet svůj život.  I v dospělosti si pak vnitřně stále připadá jako dítě, které neustále hledá někoho, kdo je provede životem.  Za to vše platí tvrdou daň. Někdy to je „jen“ nízká sebejistota, jindy to vede až ke ztrátě vlastní osobnosti a svobodné vůle a vytváření závislých vztahů. Rodiče si často působení „zachraňujícího“ přístupu ke svým dospívajícím dětem neuvědomují. Vždyť přece chtějí, jen to nejlepší.

Závislí lidé potřebují pomoc odborníka

I u lidí se sklonem vytvářet závislé vztahy se to děje s různou mírou. Ne vždy se rozvine chorobná závislost. V mírnějších případech klienti uvádějí, že mají problémy ve vztahu, že se jim nežije dobře a vlastně neví proč nebo si svoji nespokojenost vysvětlují různými skutečnostmi, ale nepohoda zůstává, i když tyto skutečnosti pominou. Někdy je tedy emocionální závislost zjevná, jindy se projeví jakoby pod povrchem jiných vztahových záležitostí.

Jako u jiných závislostí, osoba závislá na vztazích pomoc odborníka potřebuje. Jeho rolí  je podpora svého klienta v porozumění proč vztahová závislost vznikla. Znamená to vrátit se do původní rodiny a přijmout sám sebe. Zdrojem závislostí se nejčastěji skrývají pocity viny, lidé se cítí špatní, bez hodnoty, nezasluhující si lásku. Někdy to dokonce bývá vnitřní přesvědčení, že žádná láska neexistuje. Setkání s těmito pocity bývá bolestivé, ale v poradně postupujeme bezpečně krůček po krůčku. Odhalujeme všechny příčiny a pomocí technik AFT (terapie přitahovacích polí) od nich klienta doslova odpojujeme.  Když k tomu dojde, přichází úleva – mnohdy okamžitá. Od této chvíle jsou dobře připraveni mobilizovat své síly pro uzdravení stávajícího vztahů nebo vytvoření nového.

Přeju vám šťastné a nezávislé vztahy!

A jsem tu pro vás, pokud už se něco ve vztahu děje.

Záleží jen na vás, jestli přijmete pomoc!

Setkat se můžeme on-line nebo osobně ve Svitavách.

Telefon na objednání konzultace: 776 197 526