5 příběhů o ničivém kompromisu

„Musíš udělat kompromis, jednou ustoupíš ty, podruhé zase brácha. Nemůže být jenom po tvém.“, učíme už malé děti, když chceme rozsoudit už bůhví kolikátou sourozeneckou hádku.

O pár let později jim vysvětlujeme, že láska a vztahy jsou o kompromisech, o umění ustoupit jako způsobu, jak se vyhnout konfliktům, hádkám.

Hádky jsou nepříjemná věc. Když se ve vztahu (partnerském, sourozeneckém, kamarádském, pracovním,…) vyskytují, tak většinou soudíme, že nejde o příliš dobrý vztah. Ale ani absence hádek není důkazem, že vztah je pohodový a zdravý.

Opačným zabijákem vztahů a života je

KOMPROMIS

Umění kompromisu možná můžeme ocenit v politice nebo diplomacii.

Ale když jde o naši životní cestu, je kompromis hluboký omyl, který vede k tomu, že nežijeme svůj vlastní život a možná ani nevíme, co si doopravdy v životě přejeme.

Příběhy o ničivém kompromisu

1.  Svatba

       Svatba je za pár dnů, ale nevěsta si vlastně není jistá, jestli se opravdu chce vdát. Uvažuje o tom, že už jí je dost přes třicet a pořád sama být nechce. Toho svýho sice moc nemiluje, jsou věci, které jí na něm vadí, ale na druhou stranu je takovej spolehlivej, docela dost vydělává, určitě ji s dětmi zajistí. A taky ty děti! Měla by je mít co nejdřív. Roky utíkají. Není čas hledat ideálního potenciálního otce. Máma jí taky pořád předhazuje, že se snad nikdy nedočká vnoučat. Sama zůstat opravdu nechce. A on je hodný a slušný člověk, určitě bude dobrý táta, co udělá pro rodinu všechno. Akorát ho nemiluje.

2. Práce
       Mladá žena – absolventka oděvního designu. Školu zakončila s výborným prospěchem. Teď pracuje na recepci nevelké poradenské firmy. Je takové děvče pro všechno. Výplata nic moc, tvůrčí práce to není ani náhodou a je na hony vzdálená tomu, o čem snila, když během studia po nocích kreslila návrhy šatů. Ale většina bývalých spolužáků taky dělá něco jiného nebo nemá práci vůbec. V oboru jich je jen hrstka. Je těžké tam prorazit. Takhle má padla ve čtyři odpoledne, večer pro sebe a nemusí se nervovat, jestli se svými návrhy uspěje. Někdy je v práci klid, tak si sem tam něco pro sebe nakreslí. Taky to nebude dělat pořád, uvidí se! Časem zkusí rozeslat životopisy. Nebo se třeba něco stane a získá peníze na otevření vlastního studia.

3. Přátelé
       Starý mládenec, víceméně samotář. Aby nebyl úplně sám, schází se s partou chlápků u piva, které ani moc nemá rád, u karet, které ho nudí. A sám sebe se ptá, co mezi nimi dělá. Hospodské řeči o fotbale, politice a ženských ho taky nezajímají, raději by se v televizi podíval na zajímavý dokument. Ale kdyby se s nimi nescházel, nešel by už vůbec nikam. Takže dvakrát až třikrát za týden se kolem sedmé oblékne a odchází do hospůdky.

4. Zapomenutý sen
        Žena, děti, práce, všechno je OK. Peněz tak akorát, hodně lidí má míň. Od mládí fotí a sní několikatýdením toulání po horách. Být sám daleko od lidí jen se svým objektivem. A pak uspořádat výstavu. Jenže na to by padla dovolená a ještě nějaké to neplacené volno. A novou zrcadlovku by to chtělo nebo alespoň objektiv. Jenže rodina chce jet na dovolenou k moři a nutně potřebují novou sedačku do obýváku. Tak snad za 2-3 roky. Do té doby snad našetří. Když do toho nic nevleze. Zatím vyfotí rodinu u moře.

5. Ztracena ve vztahu
       Je jí něco přes třicet, je jinteligentní a přítažlivá. A taky je hluboce nešťastná. Je to už dva roky, co se rozešla s přítelem. On už má dávno jinou partnerku, ale ona ho přesto vyhledává – třeba jen na rychlé kafíčko v bistru nebo ho požádá o drobnou službu. Jinak je úplně sama. Během jejich vzájemného vztahu se postupně vzdala svých přátel, svých koníčků a odstěhovala se za ním daleko od rodného města. Najednou nemá nic. Teprv teď si uvědomuje, jak se mu celá léta podřizovala, jak moc ustupovala, jak dělali jen to, co si přál on.

Co se skrývá za těmito příběhy?
Jsou to:
ústupek, kompromis a podřizování se

 Když takoví lidé přicházejí do poradny, obvykle mluví o

• nepohodě
• únavě
• depresi, skleslosti, ztrátě radosti ze života
• pocitu nenaplnění v zaměstnání nebo ve vztahu.
• a mnohém dalším, často neurčitém „ani nevím, co mi je“

Teprve postupně vyplouvá na povrch jejich životní příběh. Někdy na jeho začátku – v dětství – uvěřili ve svoji slabost, neschopnost, malou cenu, ve svoji nešikovnost, hloupost,… Uvěřili tak silně, že je ani nenapadne, že by to mohlo být jinak. A tak, když se střetávají s jiným názorem nebo jiným přáním, raději ustoupí, vzdají se svých snů, svých přání. Pochopitelně toto udělá v životě každý z nás, ale je rozdíl mezi ojedinělým kompromisem a dlouhodobým ustupováním a vzdáváním se svých přání.

       Potlačování vlastních přání je skoro vždy spojené s pasivním vztekem, který se den za dnem a rok za rokem v člověku ukládá a štosuje a roste. Až se nahromadí mocná síla. Stačí málo a dojde explozí. Okolí se nestačí divit, co se to děje s tím člověkem, se kterým se vždycky dalo tak pěkně vyjít a snadno domluvit.

Co tedy dělat?

• ujasnětě si, co přesně chcete. Řiďte se svými přáními, intuicí, svým vnitřním pocitem. Žádnou racionalitou. Teprve na druhém místě zvažujte nějaké „tak je to správné“ nebo „tak je to rozumné“
• nikdy a od nikoho si nedejte líbit něco, co se vám nelíbí, co je vám nepříjemné. Právě k tomu vás nutí kompromis.
• vyhledejte a uzdravte u sebe všechny programy a systémy přesvědčení, které vám brání dosahování přátelských dohod a místo toho vás nutí do nevýhodných kompromisů. Prostě hledejte vždycky takové řešení, aby byli spokojeni všichni.
• pokud to nedokážete změnit sami, vyhledejte pomoc odborníka – kineziologa, terapeuta AFT/A4M, absolvujte systemické konstelace,…
• a nakonec to nejdůležitější: dopřejte si něco, čeho se vám nedostávalo v dětství: kupte si hračku, kterou vám rodiče nedopřáli, protože byla drahá, spořádejte sami celý polárkový dort, celou neděli zůstaňte v pyžamu. Když se vám chce pomalovat stěnu pastelkami, tak to nemusíte dělat doopravdy. Klidně stěnu nejdřív pokryjte balícím papírem. 🙂

Taky znáte některý z těch nepříjemných stavů? Mohu vám účinně pomoci!

Pro objednání konzultace vojete

776 197 526

Příjemný život bez kompromisů vám přeje

Jitka Studénková