10 kouzelných vět pro spokojené děti

Za dvacet let praxe terapeutky (AFT terapie, kineziologie, regresní terapie) jsem vyslechla už hodně a hodně lidských příběhů.  Část mojí klientely tvoří děti se svými strachy, školními problémy, pošramocenými vztahy s rodiči nebo kamarády, se stresem z rozchodu rodičů,… Při osobním setkání v poradně tu a tam od rodičů dostávám dotaz, zda mohou být terapii dítěte přítomni. Konečné rozhodnutí nechávám na dítěti, ale osobně dávám přednost tomu, aby rodiče u odblokování byli. Děti se pak cítí více v bezpečí a já mám  navíc  možnost použít i další techniky, které vyžadují spolupráci táty nebo mámy. Většinou to je v momentu, kdy už vše vypadá OK, ale jakoby chyběl ještě nějaký krůček k úplnému doladění. V takových případech používám to, co jsem si zvykla nazývat „kouzelnými větami“. Pojďme se na ně společně podívat. Třeba se vám budou hodit.

Za ta leta jsem jich nasbírala hodně a některé jsou moc šikovné pro časté používání jako samostatné techniky.  Některé vám teď představím a pak vám ještě napíšu, jak je můžete používat.

Příklady kouzelných vět

Někdy se nám stane, že určité situace nezvládneme, prostě nervy vypoví a my se rozčilíme. Často nás to později mrzí, když si uvědomíme, že situace šla vyřešit klidněji.Pak lze použít věty:

Mám tě ráda právě takového jaký seš.

I když jsem se dnes zlobil/a, mám tě ráda takového jaký seš.

Je mi líto, co se stalo.

Pokud je dítě bojácné nebo se mu nedaří:

Chci být s tebou (nebo chci ti pomáhat) kolik budeš potřebovat.

Můžeš dělat chyby. Je to normální, když se něco teprve učíš.

Zvídavost dětí podpoříme větou:

Můžeš dělat věci jinak než máma a táta.

Můžeš zkoušet zajímavé věci. Já budu hlídat, abys nezkoušel něco nebezpečného.

(Současně dítě připravíme na to, že možná v určitou chvíli zasáhneme a nedovolíme mu pokračovat.)

Někdy na dětech vidíme, že v sobě potlačují pocity, protože se obávají naší reakce. Pak je možné použít:

Vím, že jsi teď zlobíš, jsi nespokojený a chceš něco jiného. To je v pořádku, i já se tak také občas cítím.

Můžeš se bát.

Po konfliktu mezi rodiči, kterému dítě bylo přítomno je vhodná věta:

To co se dnes stalo mezi mnou a tátou, to s tebou nesouvisí.

A jak nejlíp kouzelné věty používat?

   1.„naživo“ – jednoduše se posadit proti sobě, dívat se do očí a větu vyslovit. Pak chvíli pauza!!! Prostě větu říct, nijak ji nerozvádět a chvíli počkat, aby mohla doputovat na správné místo do mozku.

       Úskalí jsou dvě

• Děti někdy nejsou schopni pohled do očí vydržet
• V poradně následně pracuji s pocity, které se vynoří. A to už vám nejsem schopna vysvětlit. Proto je dobrý druhý postup

 2. ve spánku

 Zvolíte si jednu větu, kterou dítěti třikrát zašeptáte, když spí. 

Několik dní opakujete. Opakovat obvykle není potřeba u věty poslední (To co se dnes stalo mezi mnou a tátou, to s tebou nesouvisí.) , ale zase je fajn, když tuto formulaci dítěti pošeptají oba rodiče.

 3. V přestavě – klidně se posaďte, představte si před sebou své dítě a řekněte mu zvolenou větu.

V tomto případě můžete techniku kouzelných vět použít  pro sebe. Místo svého dítěte si představíte sami sebe v dětském věku v situaci, kdy jste potřebovali podporu, ujištění, pomoc. Pak sami sobě řeknete kouzelnou větu.

Na co se lidé v souvislosti s kouzelnými větami ptají:

Použití „chci“  např v souvislosti s větou  „Chci ti pomáhat tolik, kolik budeš potřebovat“.

Ano, tak to je v pořádku. Spousta literatury sice tvrdí, že když použijeme „chci“ pak se splní chtění a navždy budeme jen chtít a chtít a nikdy se nic nestane.

V některých případech je naopak použití chci velmi důležité. Kouzelné věty totiž nefungují, pokud je vnímáme jako nepravdivé nebo dokonce nepravdivé jsou. Jestliže své dceři nebo synovi řekneme, že jim budeme pomáhat tolik, kolik bude potřebovat, pak slibujeme nesplnitelné, protože jim nikdy  nemůžeme být k dispozici neustále po celých 24 hodin. Jestliže použijeme „chci ti pomáhat“, pak se výrok stává pravdivým. Dítě bude vnímat vaši podporu, připravenost k pomoci. To pro něj bude posilující i pro chvíle, kdy bude třeba ve škole a vy v zaměstnání.

„Je mi líto, co se stalo.“ Nemělo by být „Promiň!“ nebo „Omlovám se“?

Osobně mi vždy bylo záhadou používání slova promiň. Připadá mi nelogické někomu říkat, co má udělat, když se mu chci omluvit, chtít od někoho pochopení pro moji chybu a diktovat, co pro to má udělat. Z tohoto důvodu upřednostňuju použití „Omlouvám se“.

Ještě pečlivěji je třeba zvažovat omluvu ve vztahu rodič-dítě. Dítě je v tomto vztahu vždy ten menší, rodič větší. Pokud se rodič používá „Omlouvám se.“ nebo dokonce svoje dítě prosí za odpuštění, dává moc svému dítěti – moc v rozhodování i odpovědnosti. Dítě se stává větším, rodič slabším. Dítě rozhoduje, rodič plní. Důsledkem jsou bezmocní rodiče a děti využívající svého postavení, které současně nezvládají. Použití fotmulace : „Je mi líto, že…“ fakticky představuje uznání rodičovské chyby a přitom postavení rodič-dítě zůstává zachováno správně.

Máte s uvedenou technikou nějaké zkušenosti? Nebo s její jinou variantou? Podělte se se svými zkušenostmi v komentářích. Těším se na reakce!!!

Pokud vám kouzelné věty nezafungují podle představ, bude téma potřeba zpracovat hlouběji pomocí dalších technik. Objednejte si, prosím, osobní konzultaci nebo on-line konzultaci.

tel.:776197526